Etické problémy psychologie

„Nikdo není tak beznadějně zotročený jako ti, kdo falešně věří, že jsou svobodní“Goethe

 

Na úvod své práce jsem si položil pár otázek. Co je to vůbec etika? A kdo přesně určí, tohle je etické a tohle už ne? A jak je možné, že vůbec existují etické problémy psychologů? Neměla by být pro někoho, kdo chce pochopit lidské konání a následně lidem pomáhat, etika a její dodržování základním pilířem jeho osobního života?!

Abych si mohl položit další otázky a konkrétní odpovědi, zkusím se na současnou psychologii podívat z pohledu jednoho z největších filozofických velikánů, z pohledu Platóna a jeho etiky nejvyššího dobra. Jeho etika nejvyššího dobra totiž sama vzpřímeným prstem poukazuje na cokoli, co není dobré pro vše živé stejně. Proto, podle Platóna, co je dobré jen pro někoho, lze chápat jako neetické.

Chceme-li ctít velikány naší historie, pak bychom je neměli ctít jen precizně naučenými frázemi, ale každý by je měl uctít svým vlastním osobním životem. Proto především psychologové by si měli položit otázku, co vše je schováno za slovy etika nejvyššího dobra. A když psychologové pochopí všechny nuance a významy daných slov, tehdy se mohou podívat sami na sebe a znovu se ptát. Jsme těmi poslušnými žáky, kteří uctívají moudré předky svým etickým životem nejvyššího dobra, anebo jsme se dostali na scestí?

Už samotné pokusy psychologů na zvířatech mohou být z pohledu nejvyššího dobra Platónovy etiky posuzovány za zcela neetické. Pak by si měl přece každý psycholog položit otázku: proč děláme něco, co je z pohledu nejvyššího etického dobra dopředu označeno jako neetické? A pokud by úkol o etickém problému psychologů posuzovala samotná psychologie dle etiky Platóna, tedy s pochopením podstaty nejvyššího dobra, měla by se sama psychologie snažit o pochopení celku a ne pouze o pochopení konkrétního neetického problému.

Přesto lze na současnou aktuální otázku, proč psychologie sama o sobě neakceptuje etiku nejvyššího dobra, odpovědět v podstatě logicky. Psychologie sama o sobě ještě zřejmě není na takové úrovni, aby znala universální řešení lidských problémů, tedy něco, co Platón nazval tím nejvyšším etickým dobrem a co např. čínský filozof Lao-C´ nazývá podstatou tao.

Vypadá to, jako kdyby psychologie pracovala s nižším dobrem, které se z jiného úhlu pohledu může nazývat etických problémem - opakem dobra, tedy zlem. Jakoby i psychologie kopírovala historický trend lidské společnosti a dává přednost menšímu zlu na cestě k většímu dobru. Pro jedno dobro se vytvoří jiné zlo. Pro předpokládané pochopení myšlenky, utýrám zvíře, které cítí bolest stejně, ne-li více, než člověk sám. V takovém systému se nedá nikdy spolehlivě zjistit, co je tím největším anebo nejmenším zlem a máme-li etické právo myslet si, že jsme něco více, než jakýkoli jiný živý tvor na této planetě. Lao-C´tvrdí: „Kdo se povyšuje, bude ponížen.“

A jaké tedy vidím řešení, aby začala psychologie konečně pracovat na principech etiky nejvyššího dobra? Sjednotit psychologii pod jeden etický názor (např. Platón), jedno porozumění, jeden logický a funkční celek, který pak nikdy nemůže mít oponenta.

  • Veškerá abstraktní slova musí být stejně chápána a musí mít stejný význam, stejnou logiku i pravdu pro všechny psychology. Voltaire: „Chceš-li se mnou diskutovat, přesně vysvětli pojmy“
  • Psychologové se musí sjednotit v pochopení nedokonalého společenského systému, ve kterém žijeme a ve kterém žili i naši předci. Musejí pochopit systém, jehož samotná podstata vede duševním nemocem. Jiddu Krišnamurtí: Neexistuje žádný zdravý způsob, jak se přizpůsobit hluboce nemocné společnosti“/li>
  • Psycholog musí pochopit především sám sebe, své nejvyšší dobro, svou nejvyšší etiku… Měl by tedy především zkoumat sám sebe, své vlastní myšlenky, vlastní chování, vlastní reakce, vlastní strachy, vlastní lži apod. čímž je schopen odstranit jakékoli vlastní neetické chování z pohledu nejvyššího etického dobra. Goethe: „Nikdo není tak beznadějně zotročený jako ti, kdo falešně věří, že jsou svobodní“
  • Psycholog, který by sám dokázal žít tím nejvyšším dobrem, se podle Platónovy teorie, stejně jako podle myšlenek dalších moudrých předků, musí stát i psychologem, který dokáže bezpečně poradit komukoli jinému, jelikož našel pravdivé odpovědi sám u sebe. V duchu křesťanské tradice: „Pokrytče, nejprve vyjmi ze svého oka trám, a pak teprve prohlédneš, abys mohl vyjmout třísku z oka svého bratra“ (Mt 7,5). Východní filozofové tvrdí: „Kdo přemůže druhé, je silný, kdo přemůže sebe, je mocný.“ U takových psychologů je logický předpoklad, že porozumí podstatě lidských problémů, jelikož jsme přece všichni ve své hluboké podstatě jen přirození lidé.

Aneb, jak řekl Kahlil Gibran:

„Vaše srdce znají v tichosti tajemství dní a nocí. Ale vaše uši prahnou po zvuku poznání vašeho srdce. Nejsou však žádné váhy, které by zvážily váš nepoznaný poklad; a není možné zkoumat hlubinu svého poznání přístroji nebo hloubkovacím lanem. Neboť vaše já je mořem nekonečným myšlenek, které bezpečně pozná jen nejvyšší dobro vašeho já.“

Děkuji za velmi zajímavý úkol a omlouvám se za jeho filozofické uchopení. Je totiž mnoho dílčích etických problému psychologů, nad kterými se dá zamyslet. Přesto se domnívám, že se všechny dají nejlépe odstranit pouze tehdy, změní-li se obecný pohled na celek.

„Přes mnoho stromů nevidíme les.“

Přeji Vám krásný den

Milan Studnička

Použité zdroje:

Störig, H. J. Malé dějiny filosofie. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2007
Blecha, I. Filosofie. Olomouc: Nakladatelství Olomouc, 1998
Gibran, K: Prorok. Praha: Pragma, 2001
Zrcadlo horizontu
Zeitgeist Addendum

 

Lepší firma s.r.o.

Vinohradská 2029/124, 130 00 Praha - Vinohrady, kurzy@lepsi-firma.cz