Kam jdeme?

 

Kam jdeme?

To je důležitá otázka, a snažíme se na ni seč můžeme odpovídat. Někdo ji bere hodně ze široka, někdo má jasno. Někdo se trápí a bere v úvahu vývoj lidstva a jeho budoucnost, jiný přemýšlí jestli to má být restaurace Na růžku nebo Růženka. Jak ale chceme říci, kam jdeme, když nevíme, kdo jsme? Není třeba začít tady? Kdo jsem já? Co jsem? Kam patřím? Kam bych chtěl patřit? Chci někam patřit? Co chci ovlivnit? Chci něco ovlivnit? Co a kdo ovlivňuje mne? A proč? Jak z těchto otázek ven? No nejlépe je jít do sebe. A řešit to co vyřešit můžeme, a to tvůrčím způsobem, nově. Takže má rada zní – samozřejmě Na růžek, ale s Růženkou. Aby bylo jasno.

Jak vidím budoucnost planety?

Nebyla jsem moc pozorná ve fyzice a nechci se přít s Einsteinem. Myslím, že říkal, žečas a prostor jsou neooddělitelné. Není-li čas, není prostor, tudíž hmota. Otázka pak zní. Můžeme změnit/ovlivnit čas a tím ovlivnit hmotu? Nebo máme ovlivňovat hmotu a tím ovlivníme čas? Jaká je funkce času? Jde neměnně stále dál a my s ním, nebo je to naopak, že my jdeme, cosi tvoříme a tím tvoříme čas? Bez nás by čas nebyl. A i myšlenka je určitá forma, tudíž cosi zhmotnělého. Co vše můžeme ovlivnit? Nemám a nechci mít odpovědi. Kladu otázky. Otázky na kterých si uvědomíme svou zodpovědnost – za svět i za to, co z něj v čase tvoříme. Nebuďme pasivní, máme zdopovědnost. A kde je zodpovědnost, tam je i pravomoc, a tou je náš život.

Helena Procházková

Předchozí text: Pravda Následující text: Proč píši filozofické eseje?

 

Lepší firma s.r.o.

Vinohradská 2029/124, 130 00 Praha - Vinohrady, kurzy@lepsi-firma.cz