Je láska cit anebo závislost?

Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá. Láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nepočítá křivdy.Korintským 13:1 - 13:13

 

Vybrané otázky z obecné psychologie, TÉMA: LÁSKA

Na začátek své práce bych jen zmínil zamyšlení nad větou v zadání: "Práce nemusí obsahovat nějaké originální myšlenky, ale důležité je, aby byla fakticky přesná a obsahovala správné a dostatečné odkazy na použité prameny." Dovolím si tedy položit pár základních myšlenek k samotnému zadání. Má práce nemusí obsahovat originální myšlenky, ale má být faktická, tedy podle slovníku cizích slov skutečná či opravdová a má obsahovat správné a dostatečné odkazy na použité prameny. Kdo ale zajistí, že je použitý pramen fakticky správný? Jakou máme jistotu, že člověk, publikující své dílo, neudělal ve svém výzkumu třeba i zásadní chybu? Je snad jakýkoli vysokoškolský titul zárukou toho, že člověk fakticky rozumí všemu, o čem píše? A nesetkali jsme se snad v historii s tím, že se i velcí autoři mýlili a dokonce i záměrně lhali?

"Cyril Burt byl jednou z nejvýznamnějších osobností moderní psychologie. V roce 1971 byl jako první psycholog povýšen v Anglii do šlechtického stavu. Jako první cizinec dostal od Americké psychologické asociace prestižní Thorndikeovu cenu. Jeho výzkumy jednovaječných dvojčat, týkající se dědičnosti inteligence, se dostaly prakticky do všech učebnic psychologie a významně ovlivnily trendy a teoretické zaměření psychologie inteligence. Po jeho smrti se však našla řada důkazů poukazujících na to, že většina údajů, na které se odvolával, byla falzifikovaná, včetně vymyšlených jmen jeho fiktivních spolupracovníku. Odhalení nezničila pouze Burtovo osobní renomé. Poškodila i reputaci psychologie v očích veřejnosti a, jak na to upozornili mnozí autoři, vedla i k výrazným změnám ve vzdělávacím systému v Anglii a ovlivnila na několik let výzkum v této oblasti." (Ferjenčík, 2000)

Pro svou práci jsem si vybral téma LÁSKA, kterou prof. Plháková zahrnula do své Učebnice obecné psychologie v kapitole 12.3.4 Citové vztahy (str. 412-417). I když jsem si podrobně prostudoval šest stran textu, nikde jsem nenarazil na faktickou a přesnou definici, která by dostatečně přiblížila opravdovou podstatu tohoto fenoménu. Ale přesto mě to neodradilo od vypracování tématu, které jsem si vybral, zároveň se nebudu ani snažit o nějakou originální myšlenku. Svou práci opřu jen o dostupná a smysluplná fakta, se kterými mám i letitou osobní zkušenost. Pramen, který použiji pro faktickou - tedy správnou a opravdovou - definici lásky, je uznáván jako kniha knih. A přestože jsem ateista, velice rád se podělím o definici lásky, která má z mého pohledu a životních prožitků opravdový smysl a každý jí i lehce porozumí.

„Láska nejvyšším darem.
A ukážu vám ještě mnohem vzácnější cestu: Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku bych neměl, jsem jenom dunící kov a zvučící zvon. Kdybych měl dar proroctví, rozuměl všem tajemství a obsáhl všecko poznání, ano kdybych měl tak velikou víru, že bych hory přenášel, ale lásku bych neměl, nic nejsem. A kdybych rozdal všecko, co mám, ano kdybych vydal sám sebe k upálení, ale lásku bych neměl, nic mi to neprospěje. Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá. Láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nepočítá křivdy. Nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy. Ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá. Láska nikdy nezanikne. Proroctví-to pomine, jazyky-ty ustanou, poznání-to bude překonáno. Vždyť naše poznání je jen částečné, i naše prorokování je jen částečné, až přijde plnost, tehdy to, co je částečné, bude překonáno. Dokud jsem byl dítě, mluvil jsem jako dítě, smýšlel jsem jako dítě, usuzoval jsem jako dítě, když jsem se stal mužem, překonal jsem to, co je dětinské. Nyní vidíme jako v zrcadle, jen v hádance, potom však uzříme tváří v tvář. Nyní poznávám částečně, ale potom poznám plně, jako Bůh zná mne. A tak zůstává víra, naděje, láska - ale největší z té trojice je láska"
(1. Korintským 13:1 - 13:13)

Tento ranně křesťanský text je vlastně v rozporu jak z obecného, tak i z odborného pohledu na samotnou lásku, tedy na význam slova láska. Jasně dokladuje, že láska není cit, ale jen systémové dodržování pozitivních lidských vlastností. Dalo by se tedy říci, že kdo miluje, ten nemluví o tom, jak někoho miluje, ale poslušně dodržuje láskyplný systém, ze kterého i vyplývají následné činnosti. Láska tedy není o slovech, ale o samotných činech a reálném přístupu k životu.

Proto je v systému lásky každý trpělivý a laskavý, nikdo nikomu nezávidí, a proto každému jen přeje a pomáhá. V systému lásky není prostor pro nějaký druh vychloubání, nikdo nejedná nečestně, tedy nelže, s nikým nemanipuluje, nekrade, netuneluje, nic netají, nikomu nevládne ani nikoho nechce ovládat. A proto nikdy nemyslí ani nemůže myslet na svůj prospěch a nic jej nedokáže vydráždit k tomu, aby se mstil či někomu vyhrožoval, někoho soudil i odsuzoval, jelikož nikdy nepočítá křivdy. V přeneseném slova smyslu, i kdyby láskyplnému jedinci kdokoli nechtěně i cíleně ukřivdil, vždy má dopředu odpuštěno. Na základě tohoto textu je zcela zjevné, že se nejedná o žádný druh citu vůči druhé osobě, ale o pochopení principů, které je třeba dodržovat. A přestože je tento biblický text dostačující k tomu, aby lidé pochopili, že význam slova láska zcela odporuje teoriím o jakési emoci, citu, pocitu či závislosti, pokusím se lásku vysvětlit podrobněji, abych zvýšil šanci, že bude tato práce označena jako fakticky přesná.

Kahlil Gibran rovněž popřel teorii lásky jako citu vůči druhé osobě, když její podstatu metaforicky popsal takto:

"I když vás láska bude korunovat, zároveň vás i ukřižuje. I když je vaším růstem, zároveň je i omezením. I když vás vynese do výšin a s něhou opatruje nejkřehčí výhonky chvějící se v slunci, zároveň sestoupí k vašim kořenům a zacloumá jejich úponky zapuštěnými v zemi. Sváže vás k sobě jako snopy obilí. Vymlátí vás až na holé zrno. Prosije vás, abyste se zbavili slupek. Semele vás do běla. Bude vás hníst, dokud nebudete poddajní. To vše s vámi láska udělá, abyste odhalili tajemství svého srdce, a tímto poznáním se stanete částí srdce Života. Budete-li však ve strachu hledat jen klid lásky a rozkoše lásky, pak je pro vás lepší, abyste zakryli svou nahotu a odešli od mlatu lásky. Láska nedává nic než jen sebe a nebere nic, co sama nemá. Lásce nic nepatří, ale ani ona nikomu nepatří. Lásce totiž zcela stačí samotná láska." (Gibran, 2001, str. 16)

I z jeho textu je zcela zjevné, že člověk musí projít "očistou" své mysli, aby mohl pochopit sílu samotného systému lásky. Z logiky věci je jasné, že láska opravdu nemá zhola nic společného s citem vůči druhé osobě. A ten, kdo si to myslí, žije jen krátkodobým pocitem lásky a dlouhodobými pocity nenávisti, strachu, nespokojenosti, nesnášenlivosti či pocitem nedocenění aj., a proto lásku není schopen jasně definovat.

Platón vnímal lásku jako Ideu nejvyššího dobra (Störig, 2007, str. 124), Lao-C´definoval principy lásky jako Tao. Některé z jeho principů jsou právě tyto:

"Kde není lpění, ani závislostí, tam nemohou hrozit žádné ztráty. Nevyvyšujme nikoho jako vznešenějšího a umlknou lidské sváry. Tao je prazdrojem všeho, co existuje. Jeho působením je vše drsné ohlazováno, vše obtížné se stává snadným, chaos se proměňuje v řád a světem se stává světlo. Člověk žijící podle TAO se přednostně zabývá svým nitrem a nedbá na dráždivé jitření smyslů. Tao je bez počátku a bez konce, proniká všude, je prázdné i plné zároveň - a umí v sobě sjednotit a spojit i věci zcela protichůdné a neslučitelné, chová se laskavě ke všem tvorům a nikoho neodvrhuje.

Kdo stojí na špičkách, bude brzy vrávorat. Kdo příliš spěchá, bude brzy unaven. Kdo chce být obdivován, bude zářit jen krátkou chvíli. Kdo chce vynikat ve všem, dříve či později neuspěje, kdo je pyšný na své dílo, nevybuduje trvalé hodnoty. Z hlediska TAO je takový člověk odpadní nádobou, které je lépe se vyhnout.

Hlupák se o TAO nestará, případně se mu vysmívá. Ale právě posměch nemoudrých, svědčí o síle TAO. Kdo pochopil TAO, jeví se světu jako pošetilý, kdo jde vstříc TAO, jeví se světu, jako by ustupoval, kdo jde pevně podle TAO, jeví se světu, jako by bloudil. TAO zůstává skryto oku hlupákovu, ale právě umožňuje jeho obrovský vliv, který vede k dokonalosti věcí a dění…“ (Lao-C´, 2008, str. 20 – 75)

S klidným svědomím se tedy dá říci, že láskyplný člověk je ten, který dodržuje celý systém, o kterém se v předchozích textech píše. Dojít k lásce lze pouze skrze pochopení podstaty jejich základních principů a jejich bezpodmínečnému a praktickému dodržení. Vrátíme-li se k prvnímu, tedy k biblickému textu, pro lepší pochopení jsem tento text doplnil a částečně rozvedl, aby byl současníky lépe vnímán. Bez pochopení tohoto systému není možné ukončit to veškeré lidské utrpení, násilí a války. Tento text ještě jasněji poukazuje na problém špatně nastaveného ideologického systému, který logicky, tedy zákonitě přináší i vytváří veškeré utrpení a násilí všeho druhu. A všechny tyto skutečnosti pak stojí za nepřirozeným chováním lidí, které se v psychologii popisují jako nejrůznější city, emoce či psychické nemoci. Zde je tedy upravený biblický text:

Láska je největším bohatstvím
"A ukážu vám ten nejvzácnější klenot všech klenotů: Kdybych mluvil všemi jazyky světa a měl pohádkové bohatství, ale lásku bych neměl, jsem na světě sám, i když obklopen svou rodinou. Kdybych rozuměl všem vědám, obsáhl veškerou techniku, měl medaile, uznání, ocenění celého světa ve vědě, sportu i umění a stal se i prezidentem zeměkoule, ano kdybych všechny své znalosti vyhodnocoval rychleji než nejvýkonnější počítač na světě, ale lásku bych neměl, nic nejsem a nikomu bych neprospěl.

A kdybych rozdal všechno, co mám, ano kdybych obětoval i svůj život, ale lásku bych neměl, nic mi to neprospěje. Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí. Láska se nevychloubá, není domýšlivá a nepoučuje. Láska neodsuzuje, nekritizuje, na nic nestěžuje a nikdy nelže. Láska nic nezamlčuje, nezkresluje, nikoho nepomlouvá a ke své špatnosti se přizná dřív, než jí udělá. Láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nepočítá křivdy. Láska se nežene dopředu, ani nezůstává vzadu, vždy ví, kde je její místo, a každému jeho místo s láskou zanechá. Láska nikdy nedopustí, aby měl někdo víc, než ten druhý. Láska nezná majetek, vládu ani generály, stejně jako netvoří jiné zákony, než zákony lásky. Láska nikdy nevytváří otroky, bezdomovce, akademiky, zaměstnance, podnikatele, politiky, hvězdy ani celebrity a všem zachovává svobodu svého rozhodnutí. Láska se nepovyšuje ani neponižuje a slabším vždy pomáhá. Láska není zboží, a proto si láska nikoho nekupuje žádnými dárky, úplatky, postavením, hrozbami ani udáváním. Stejně jako se láska nedá koupit, jelikož každý, kdo by si chtěl lásku koupit, bude tím nejchudším mezi chudými, jelikož láska má větší cenu než celý vesmír, a proto není prodejná. Láska nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy. A tam, kde se zrodí láska, tak tam už nikdy nezanikne.

Majetky ty pominou, peníze přestanou mít hodnotu a bez lásky civilizace zanikne. Vždyť naše poznání bez lásky je zatím jen částečné, i naše vzdělání je bez lásky jen částečné, až přijde plnost lásky, tehdy to, co je částečné, bude překonáno.

Dokud jsem byl nevědomý, mluvil jsem jako nevědomý, smýšlel jsem jako nevědomý, usuzoval jsem jako nevědomý, když do mě vstoupila láska, překonal jsem veškerou nevědomost. Nevědomí lidé vidí vše jako v mlze, jen v hádance, ale s láskou pak každý uzří tváří v tvář jen v životní realitě. Nyní poznáváme jen částečně, ale potom poznáme plně, jako láska zná mne. Nevědomým tak zůstává víra a naděje, že to největší bohatství a to láska bez přívlastků jim jednou naplní jejich domovy, pak i celý svět. A tehdy bude i civilizace krásnou nevěstou přírody a láska bez přívlastků zůstane zachována i pro budoucí generace. Kdo by porušil jeden s těchto malinkých a nepatrných zákonů lásky, tak tomu se láska bez přívlastků vždy vyhne a nikdy do něj nevstoupí.

Jejich láska, stejně jako láska jejich dětí se změní na lásku s přívlastkem. Na lásku sobeckou, lásku jen ke své ženě, lásku jen ke svému dítěti, lásku vypočítavou, lásku prodejnou, lásku mocenskou, lásku majetnickou, lásku nenávistnou, lásku mateřskou, lásku rodičovskou, lásku k penězům, lásku k násilí… Takové lidi, stejně jako jejich děti, celý život čeká povyšování i ponižování, trápení, nespravedlnost, utrpení, stresy, násilí i války. A samy tyto lásky s přívlastky pak civilizaci dovedou ke konečnému zániku."

K lepšímu pochopení systému lásky tedy láskyplného systému „poslouží“ i text, který jsem upravil podle originálu - Galatským 5:16 – 5:26.

„Chci říci: Žijte z mocí lásky a nepodlehnete tomu, k čemu vás táhne vaše přirozenost. Touhy lidské přirozenosti směřují proti lásce a láska proti přirozenosti. Jde tu o naprostý protiklad, takže děláte to, co nechcete, aniž to kolikrát tušíte. Dáte-li se však vést láskou, nejste už pod zákonem. Skutky lidské svévole, kde není zastoupená láska, jsou zřejmé: sobeckost, domýšlivost, ziskuchtivost, rozbroje, podvody, lži, povýšenost, poníženost, podlost, hádky, žárlivost, vášeň, rozkoly, závist, opilství, nestřídmost a násilí všeho druhu díky nespravedlivým zákonům a nesmyslným ideám. Znovu opakuji, že ti, kteří takové věci dělají, nevědomě podporují, či na ně jen myslí, nebudou nikdy šťastní, jelikož se jim láska vždy vyhne. Budou celý život zažívat rozporuplné pocity. Pocity lásky a pocity nenávisti, pocity uspokojení a pocity odmítnutí, pocity moci a pocity bezmoci, pocity síly a pocity slabosti, stejně jako nikdy nekončící pocity strachu, které vždy budou převyšovat nad pocitem bezpečí. Ovocem lásky je jen a jen láska. A kdo je řízen jen láskou, ten už má vše a nic mu nechybí. Žije jen samou radostí a štěstím, je trpělivý a dobrosrdečný. Lásku vždy brání i svým životem, jelikož je daleko dražší než jeho život, a proto je vždy věrný jen a jen lásce. Naopak ti, které neřídí láska, jsou pod zákonem, přestože žijí třeba v palácích a jedí se zlatých talířů. Sami se ukřižovali, jak svými vášněmi a touhami, tak i svou chamtivostí, ziskuchtivostí a nelidskostí. Chcete-li žít jako lidé tak se učte lásce a pak vás bude řídit sama. Jinak budete řízení jen touhou po moci, slávě a penězích. Proto je zbytečné se honit za pomyslnou slávou a mocí, stejně jako pomyslnou svobodu a pomyslným úspěchem, tam láska není a nikdy nebyla.

Je mi jasné, že když se člověk nad těmito texty opravdu zamyslí, mohl by nabýt dojmu, že civilizace bez jakéhokoli násilí snad nejde ani vytvořit. Na tento dojem existuje jednoduchá a logická odpověď. Co vytvořil člověk, jen člověk může změnit a vytvořit zase něco jiného. A to, že za veškeré násilí i „psychické nemoci“, tedy nelogické chování lidí je vinen nesmyslný systém, už dávno věděli naši předci.

Jiddu Krishnamurti „Není zdravý způsob, jak žít v nezdravé společnosti“

Goethe „Nikdo není tak beznadějně zotročen jako ti, kdo si myslí, že jsou svobodní."

Lao-C´ „Hromadění bohatství a moci zotročuje a vede ke ztrátě svobody a plodí násilí, které vždy vede k pochmurným koncům. Díky náhodě může někdo dočasně vládnout světu, ale navždy ho může ovládnout jen láskou.“

Freud "Neochota lidí pracovat na společném díle neplyne z vrozené neochoty k práci, ale je pouhým následkem chybných kulturních zařízení, jejichž působením se lidé stali zatrpklými, mstivými a nepřístupnými"

Sokrates „Existuje jen jedno dobro a to je poznání. Existuje jen jedno zlo a to je nevědomost.“

Hippokrates „Lidské zákony jsou špatné, protože pocházejí od lidí, kteří jsou vedeni touhou po moci. Přirozenost je vždycky dobře, protože ve všem vystačí všemu. Proto se zákony mění, aby zkusily napodobovat přirozenost.“

Hippias „Lidský zákon, tyran lidí, dopouští se mnohých násilností proti přirozenosti.“

Když se člověk zamyslí nad výše uvedenými texty, tak i najde odpověď, proč si lidé systém lásky zaměnili a následně i zobecnili za nějaký druh citu či pocitu, tedy nějakou špatně identifikovanou emoci. Ve společenském systému, který je ve své podstatě postavený na lžích, sobeckosti, bezohlednosti a bezcitnosti k samotným dětem není možné, aby jakékoli dítě bylo vychováváno v láskyplném prostředí. Proto, když děti dospějí, tak podvědomě tu lásku, kterou nikdy nezažili, hledají a následně se slepě upínají ke svým partnerům vesměs jen díky sexuálním prožitkům. A tím si zase vytvoří jen lásku majetnickou, tedy lásku s přívlastkem, stejně jako si ji vytvořili jejich rodiče i nespočetná řada pokolení před nimi. Pak se není čemu divit, že význam slova láska je nejvíce propojen se sexuálními prožitky, tedy s citem či pocitem, který v dané chvíli každý prožívá. Což potvrzuje i Jean Liedloffová, která tvrdí, že: „Chuť na sex a touha po lásce jsou propojeny.“ (Liedloffová, 2007, str. 163)

Svou práci završím původním Voltairovým textem a následně i mnou pozměněnou verzí. Tedy textem, který si myslím, že vystihuje chování řady psychologů. Pojem filosof jsem nahradil pojmem psycholog, text jsem navíc doplnil o drobné úpravy:

Voltaire kdysi napsal: „Filosof je milovníkem moudrosti, lépe řečeno, pravdy. Všichni filosofové se vyznačovali těmito vlastnostmi. Ve starověku není jediného filosofa, který by neposloužil lidem příklady ctností a morálním poučením. Všichni se mohli mýlit v oblasti fyziky, ale tu tak málo potřebujeme v praktickém životě, že filosofové by se bez ní obešli. Celá staletí trvalo, než lidé poznali část zákonů přírody. Ale moudrému stačí jediný den, aby poznal povinnosti člověka.“ (Blecha, 1998, str. 12)

„Psycholog je milovníkem polemiky, lépe řečeno vlastní pravdy. Všichni psychologové se vyznačovali a vyznačují těmito vlastnostmi. V novověku není žádného psychologa, který by posloužil svými příklady lidskosti, tedy příklady láskyplného člověka, pro kterého je dodržování láskyplného systému životní prioritou, kterou by nikdy neporušil; a nikdy tedy neposloužil lidem praktickým poučením. Všichni se klidně mohou mýlit v oblasti fyziky, genetiky, fyziologie či biochemie, ale ty tak málo psycholog potřebuje v praktickém životě, že by se bez nich obešel. Celá staletí trvalo, než lidé poznali část zákonů přírody. Ale moudrému psychologovi stačí jediný den, aby poznal povinnosti člověka.“

Lidský mozek vnímá ve smyslu samotných myšlenek jen to, co sám dotyčný člověk ve svém reálném životě fakticky zažil, tedy poznal. Lidé, kteří nenabyli praktického poznání daného tématu na základě životní situace, mohou vnímat jasné, logické a fakticky přesné argumenty pouze jako filosofické myšlenky z oblasti fantazie, utopie či umělecké tvorby. Naopak ti, kteří daným tématem dennodenně žijí, jej vnímají fakticky, logicky a zcela přesně, jelikož se jedná o jejich životní realitu.

Děkuji za krásnou práci. Snad bude pochopena tak, s jakým záměrem byla napsána.

Milan Studnička

Obecně je lidská láska jen pytlem odpadků,
do kterého se schová každé zlo i násilí.
Jen při vysypávání si už nikdo nechce přiznat,
kdo ten pytel a čím naplnil.

Použitá literatura:

Plháková, A. Učebnice obecné psychologie. Praha: Academie, 2008
Krišnamurtí, J. Krišnamurtiho čítanka. Olomouc: Votobia, 1999
Lao-C´. Tao Te Ťing - Kniha o TAO a Cestě ke Ctnosti. Ostrava: Fontána 2008
Platón, Protágoras. Praha: Oikonmenh, 2000
Blecha, I. Filosofie. Olomouc: nakladatelství Olomouc, 1998
Störig, H., Malé dějiny filosofie. Kostelní vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2007
Bible, Praha: Česká biblická společnost, 1995
Platón, Protágoras. Praha: Jan Laichter, 1939
Ferjenčík, Úvod do metodologie psychologického výzkumu, Praha: Portál, 2000
http://cs.wikiquote.org/wiki/Hippokrates

 

Lepší firma s.r.o.

Vinohradská 2029/124, 130 00 Praha - Vinohrady, kurzy@lepsi-firma.cz