Jiný pohled na člověka

„Pokrok je jako stádo sviní. Jisté výhody to má, ale pak se nesmíš divit, že je všude kolem nasráno.“ citát ze hry The Witcher

 

Nechci Vás zatěžovat žádnými sáhodlouhými informacemi. Pojďme se jen společně zasnít a zamyslet se nad tím, cože se to kolem nás odehrává, a proč k tomu dochází. Názory vědců se částečně různí, ale z obecného hlediska se předchůdce člověka objevil na naší planetě před cca 2-3 miliony let. Žil v teplých oblastech Afrického kontinentu a živil se přirozeným sběrem plodin. Neměl tisíce potřeb jako lidé dnes, zato měl oproti dnešku neomezené zdroje, stejně jako jakýkoli jiný živočišný druh. Byl součástí fungujícího přírodního systému, který mu zajišťoval obživu, aniž by musel chodit do práce.

Tento předchůdce člověka bohužel začal přemýšlet, a stejně jako náš obchodník z předchozího příběhu začal dělat věci, které jej nutily pracovat proto, aby nemusel pracovat. Cítíte tu nesmyslnost? Příroda nám dávala vše, co jsme k životu potřebovali, člověk chtěl přesto víc. Vědci odhadují, že kolem roku 8000 p.n.l. žilo na celé planetě Zemi cca 5 milionu lidí.

Jen pro větší ilustraci přidávám pár údajů. Povrch zeměkoule má 510,1 miliónů km2, z toho pevniny tvoří 29,36%, zbytek -70,64% zabírají vodní plochy. Takže za použití jednoduché matematiky spočítáme, že jeden člověk mohl ke své obživě využít cca 30 km2 pevniny. Je to samozřejmě pouze přibližně, ale i tak nám to pro ilustraci stačí.

Životní prostor jednoho člověka

obr. 1 - životní prostor pro jednoho člověka před 8000 lety

Pro lepší orientaci zde přikládám oblast, která vycházela na jednoho člověka ještě před pár tisíci lety. Samozřejmě tehdy nebyly cesty, paneláky, zamořená voda – ale panenská příroda, lesy plné zvěře a čistá voda. Myslím, že tohle je dost velká oblast pro uživení jednoho člověka na to, aby nemusel chodit do práce.

Abyste měli představu, jak tento prostor vypadá v podání Prahy, přikládám i další fotografii.

Životní prostor jednoho člověka

obr. 2 - prostor pro jednoho člověka před 8000 lety (v dnešním podání)

V době zrodu našeho letopočtu, tedy okolo roku 0, odhadují vědci, že zde bylo 200 milionů lidí. A začíná to nabírat obrátky. V roce 1650 na zemi žilo cca 500 milionů lidí a v roce 1830 už to byla jedna miliarda. A teď pozor! Začíná jít do tuhého.

Za dalších sto let přibyla další miliarda, a pak další a další:
1930 = 2 miliardy lidí (100 let)
1960 = 3 miliardy lidí (30 let)
1978 = 4 miliardy lidí (18 let)
1987 = 5 miliard lidí (11 let)

Podívejte se na následují graf. Vidíte taky tu hrůzu, nebo to vidím sám?

Nárůst populace

obr. 3 - Dramatický nárůst populace v posledním století

Vrátíme-li se k předešlému tématu, před 10.000 lety jeden člověk obýval prostor velikosti velké části Prahy. Na celém území dnešní Prahy bychom tedy našli cca 20 - 30 lidí. Jak na tom budeme v roce 2010? Na jednoho člověka už na celém světě nepřipadne 30 km2, ale 0,018 km2, což jsou zhruba dvě fotbalová hřiště. No, nevím jak to vidíte, ale zřejmě se musíme uskrovnit. Zapomněl jsem ovšem připomenout, že tuto plochu musíme sdílet ještě se zvířaty, rostlinami apod., lépe řečeno s betonem, asfaltem, plechem a sutinami. Původně jsem chtěl do textu zařadit ještě mapu toho, jak velké území to je. Nakonec jsem se ovšem rozhodl, že si velikost fotbalového hřiště dokáže představit každý sám.

Každopádně jistě mi dáte za pravdu, že na ploše 30 km2 je jednodušší najít obživu pro vše živé, než na ploše 180 x 100 metrů. Tam už to bude složitější. Takže kdo vyhraje? Necháme si snad sežrat jídlo nějakými „tupými“ zvířaty? Nebude lepší spíš sežrat ta zvířata, abychom se nemuseli s nikým dělit? Výborně – pusťme se do toho. A tak se taky stalo. Člověk začal doslova a do písmene zabíjet vše živé, co mu přišlo pod ruku. Ze začátku pouze kvůli masu a kožešinám, s přibývajícím časem pro zábavu, obchod, trofeje… Jak jinak chápat skutečnost, když po několika desetiletích zavítá do České kotliny vlčí smečka a pár týdnů na to najdou stopy po zastřeleném vlkovi… Že by někdo lovil toto téměř vyhynulé zvíře z hladu?

Bohužel vzorec „zabij vše, co dýchá“ nepoužívali pouze euroameričtí kolonizátoři, ale už i naši předchůdci před stovkami let dříve. Katastrofální scénář planety Země totiž započal zřejmě už první pazourek, který vzal tehdy ještě člověk - sběrač do ruky. Jakmile začal člověk lovit – začal získávat dominantu nad ostatními živočišnými druhy. Shánět potravu pro něj bylo snadnější, proto se začal rychleji rozmnožovat. Rychlejší množení mělo za důsledek osídlování dalšího území = vybíjení původní fauny a ničení původní flóry. S rozvojem technologií rostlo i tempo ničení přirozeného životního prostředí. Každopádně 200 milionů lidí zničí méně životního prostředí, než 8 miliard lidí. To zřejmě nelze popřít.

Mgr. Jan Činčera ve své práci uvedl: „Přibližně v době, kdy do Severní Ameriky dorazili paleolitičtí lovci (před 12 - 11 000 lety) došlo ke zhroucení druhové rozmanitosti. Vymřelo zde asi 73 procent rodů velkých savců a srovnatelný počet druhů velkých ptáků. Mamuti do té doby prosperovali už dva milióny let a v Americe žili tři druhy. Za tisíc let byli pryč. Existuje pochybnost, zda za toto vymírání jsou opravdu odpovědní lovci, či zda nejde spíše o důsledek klimatických změn. Podle ekologa E. O. Wilsona je však teorie vylovení pravděpodobnější. „Zdá se, že lidé kultury Clovis při pochodu Novým světem prováděli lovecký Blitzkrieg, a přitom většinu velkých savců vyhubili za několik set let.“ (Wilson, s. 256) Podíl prehistorických obyvatel na destrukci ekosystémů severovýchodní Ameriky dokládají ostatně i archeologové.“

Ještě ve 20. století žili na planetě zemi lidé, kteří vycházeli s přirozených pravidel. Idylický život kmene Kungů líčí antropolog Richard Leakey v Lidech od jezera: „Stejně jako většina sběračů i Kungové rozdělují práci tak, že muži a ženy sbírají ořechy, kořínky a jiné stravitelné části rostlin podle toho, co je kdy nejchutnější. Dospělí pracují 12-19 hodin týdně, a tak se nedá říct, že by je obstarávání potravy nějak příliš zaměstnávalo. Dívky sice mohou dosáhnout dospělosti už v 15 letech, ale chlapci se většinou nestávají členy společenství dospělých dřív, než oslaví 20. narozeniny. A když lidé přesáhnou 60, jdou na odpočinek a ostatní se o ně starají, váží si jich a opatřují jim potravu po všechny zbývající dny jejich života. Stáří se vysoce cení pro zkušenost a moudrost. Také je dětství a stáří ve společnosti Kungů zproštěno povinností a zátěží…“ Památnou se jistě stane i věta: „Proč bychom něco pěstovali, když je na světě tolik oříšků mongongo?“ (Leakey, s. 97-8)

Nepřipomíná vám to příběh z předešlého článku o obchodníkovi a domorodci? Jen si to představte. Zapojíme opět trošku matematiky. Týden má 168 hodin. Vezmeme-li v potaz, že člověk prospí v průměru cca 50 hodin, zbývá mu téměř 120 hodin volného času. Na zajištění obživy jsme kdysi potřebovali 15 hodin, což je zhruba 2 hodiny denně. A teď si každý představte, kolik hodin denně potřebujete k tomu, abyste si zajistili obživu.

Samozřejmě chápu, že drtivá většina lidí může namítat, že grafy a obrázky mohou sice vypadat zajímavě, každopádně podstatná skupina lidí už zřejmě nechce požírat kořínky a bydlet v chýši pod stromem. Ovšem jestliže se alespoň část lidí pro přirozený život rozhodne, měli by tuto šanci dostat. Takže si představte, že by se pro přirozený život v přírodě rozhodlo pouze 10% obyvatel planety země – což je 700 milionů lidí. Kam by asi tak šli? Kdo by je pustil do státních nebo soukromých lesů? Kde by pro sebe našli obživu, když už i zvířata nemají pomalu co jíst? Dobře – 10% je opravdu hodně. Těm by se to zřejmě nepovedlo. Připusťme tedy, že by svobodně chtělo žít „pouze“ 0,01% obyvatel planety Země, což je 700 tisíc lidí. Dokážete si představit, jak obrovskou plochu by potřebovali, aby se mohli uživit přirozeným = nedrancujícím způsobem života? Můžete mi ukázat, kde byste takovou plochu našli, a která vláda by byla ochotna ji přenechat svobodným přirozeným lidem? Tedy takovým, kteří nechtějí přírodu likvidovat, ale brát si pouze to, co jim přirozeně patří. Ostatně stejně jako jakémukoli jinému živému tvoru?

A přesto je řešení jednodušší, než se zdá. Je to pouze v Umění se rozdělit

Milan Studnička

Předchozí článek: Povídka o obchodníkovi, následující článek: Všichni jsme lidé

 

Lepší firma s.r.o.

Vinohradská 2029/124, 130 00 Praha - Vinohrady, kurzy@lepsi-firma.cz