Na co myslel Sigmund Freud?

"kultura je něco, co bylo uloženo zdráhající se většině menšinou, která se dokázala zmocnit donucovacích prostředků" Freud

 

Na co myslel Sigmund Freud

Pro svou práci jsem si vybral Sigmunda Freuda, jehož dílo bezesporu ovlivnilo nejen psychologii, ale i velkou část široké veřejnosti. A přestože bych měl podle zadání hodnotit celé jeho dílo, myslím, že je to úkol zcela nereálný, jelikož o každém slovu a každé myšlence, kterou Freud vyslovil, by se dala napsat řada knih a ani tehdy bychom nemuseli zaznamenat zlomek toho, co autor sám původně zamýšlel. Jisté je ovšem jedno. Sigmund Freud pochopil mnohé o podstatě člověka a lidského bytí a těžko se na světě najde jediný člověk, který by mohl naprosto přesně definovat, co chtěl Freud svými myšlenkami sdělit celému světu. Proto nechci vypadat jako student rebelant, ale logika věci mi říká, že nejsem schopen na pár normostranách dokonale zpracovat dílo žádného z významných psychologů 20. století, stejně jako dílo samotného Sigmunda Freuda.

Freud napsal řadu knih a textů, mezi které patří např. Psychoanalytické chorobopisy, Psychopatologie všedního života, Konečná a nekonečná analýza, Nárys vědecké psychologie, Masová psychologie a analýza já, Studie o hysterii, Nespokojenost v kultuře, Výklad snů, Tři úvahy o sexuální teorii, Vtip a jeho vztah k nevědomí, Vzpomínka z dětství Leonarda da Vinci, Mimo princip slasti, Ego a Id, Totem a tabu, Truchlení a melancholie, K uvedení narcismu, Útlum, příznak a úzkost, Budoucnost jedné iluze…

Z celé jeho tvorby, by bylo i pro odborníky asi velmi těžké vybrat dílo, které by se dalo označit jako to nejlepší či nejvýznamnější. Ve své práci tedy poukážu na dvě témata – strukturální model lidské psychiky sepsaný v práci Ego a Id v roce 1923 a Fredův pohled na fungování celé společnosti, který ztvárnil v díle Nespokojenost v kultuře sepsaný v roce 1930.

V prvním díle mě zaujal jeho pohled na strukturu modelu lidské psychiky. V tomto smyslu se podle Koháka (1993, str. 271) na člověka díval např. i Aristoteles, který vnímal:

  • dobro příjemné (bonum delectabile),
  • dobro užitečné (bonum utile),
  • dobro vznešené (bonum honestum), označované také jako dobro ušlechtilé nebo nejvyšší dobro.

Zřejmě na základě tohoto modelu vznikl i další model, prezentovaný ve veřejné encyklopedii Wikipedia:

  • subjektivní dobro - to, co těší;
  • objektivní dobro – to, co prospívá;
  • mravní dobro – to, co slouží ke cti.

V tomto smyslu můžeme vidět tři pohledy na člověka i ve skriptech MUDr. PhDr. Miroslava Orla, který napsal: „Na každého člověka můžeme pohlížet z různých rovin, které vždy fungují ve vzájemných vztazích, souhře a součinnosti. Jsou to roviny:

  • biologická (tělesné)
  • psychická (duševní – s podrovinou emoční, racionální aj.)
  • sociální (vztahové)“ (Orel, 2007, str. 10)

Sigmund Freud definoval pohled na člověka také pomocí tří rovin, které rovněž vždy fungují ve vzájemných vztazích, souhře i součinnosti:

  • id – „Je to oblast, která obsahuje primitivní pudy usilující o své vybití“ (Plháková, 2008, str. 50)
  • ego – „…má funkci sebezáchovnou. Pokouší se vypořádat s tlaky z id i s požadavky vnějšího světa.“ (Plháková, 2008, str. 50)
  • superego – „Vyvíjí se jako vnitřní reziduum raných dětských konfliktů, obzvláště ve vztahu k rodičům a jiným autoritativním postavám. Vzniká na základě postupného zvnitřňování těchto autorit, jejich příkazů a zákazů. Superego obsahuje svědomí a ideály“ (Plháková, 2008, str. 50)

Jakmile člověk pročítá různé autory, může narazit na vzájemnou a velice zajímavou paralelu. Velice zjednodušeně řečeno, jakou vidím shodu např. mezi Freudem, Orlem, Aristotelem či Wikipedií?

1) Ono - Id (Freud) je pudová tendence a dá se říci, že pracuje na přirozených principech, tedy přirozených principech biologických (Orel). Jedná se o dobro příjemné (Aristoteles) tedy subjektivní dobro (Wikipedie) - to, co těší;
2) Já - Ego (Freud) je centrální řídící instance psychiky s podrovinou emoční (Orel), má sebezáchovnou funkci (Freud) a tudíž hledá dobro užitečné (Aristoteles) neboli dobro objektivní (Wikipedie) – tedy to, co prospívá;
3) Nadjá - Superego (Freud) je osobní morálka jedince obsahující svědomí a ideály (Freud), zajišťující dobro vznešené (Aristoteles) tedy sociální, vztahové (Orel) neboli mravní dobro (Wikipedie) – to, co slouží ke cti.

Nyní se pokusím samostatně zhodnotit, jak jsem pochopil Sigmunda Freuda z pohledu na člověka ve třech jeho popisovaných rovinách, které vždy fungují ve vzájemných vztazích, souhře a součinnosti. Co tedy může být schováno za slovy id (ono), ego (já) a superego (nadjá)? Lépe řečeno, o čem jsem přesvědčen, že schováno je?!

Id

Id vnímám jako DUŠI ve smyslu přirozeného chování. Pokud řekneme, že má každé zvíře duši, pak můžeme říci, že je to pudová tendence „fungující“ na biologických přirozených principech (tělesných). Můžeme ji tedy chápat jako přirozené subjektivní či příjemné dobro. Složka id zastupuje naši vlastní přirozenost, vládu přirozené hierarchie, přirozenou reprodukci v přirozeném prostředí atd., což zaručuje každému člověku přirozenou svobodu, jelikož se jedná o systém přirozených akcí a přirozených reakcí. A toto vše může být klidně nazváno Freudovým principem slastí, Orlovou rovinou biologickou, tedy tělesnou a dokonce se dá nazvat i Aristotelovým příjemným dobrem či subjektivním dobrem prezentovaným v již zmíněné Wikipedii. Id je branou k POCHOPENÍ LIDSKÉ PŘIROZENOSTI. Pakliže by v našem chování dominovala výhradně složka id, žili bychom zpětně v přirozeném prostředí, logicky by se „vlády“ ujala zase přirozená hierarchie, která by všem zajistila i přirozenou svobodu. Přirozený koloběh přírody by opět fungoval bez drastických zásahů člověka.

Ego

Ego vnímám jako PSYCHIKU ve smyslu uměle vytvořeného chování, které jen díky lidské nevědomosti násilně potlačuje lidskou přirozenost jak u mužů, tak i u žen a zcela logicky i u samotných dětí. Toto vše jen kvůli nepochopení vlastní přirozenosti, kvůli nesmyslným zákonům, neetické etice a nemorální morálce. Ego je něco jako centrálně řídící instance psychiky s podrovinou emoční. Ego prezentuje výsledky potlačení lidské přirozenosti a přirozené svobody a zcela zákonitě už od dětství z holčiček vytváří mužatky a s chlapečků muže zženštilé. Jedná se tedy o NEPOCHOPENÍ SAMA SEBE, NEPOCHOPENÍ DRUHÝCH I DĚTÍ, NEPOCHOPENÍ DRUHÉHO POHLAVÍ, NEPOCHOPENÍ ŽIVOTNĚ DŮLEŽITÉHO CELKU. Pakliže v našem chování převládá složka ega, dochází k tomu, že je civilizace ve „válce“ s přírodou a příroda je ve „válce“ s civilizací. Žena je ve válce s mužem i dítětem, muž je ve válce s ženou i dítětem a ve své podstatě jsou pak všichni ve válce se všemi.

V rámci tohoto způsobu života se pak každá ideologie dívá na pomyslně vytvořenou spravedlnost z pozice nastolené vlády jako na objektivní dobro a ve svém rozhodování se snaží ze dvou zel vybrat to menší. Ve své podstatě to vypadá, jako kdyby bylo cílem ideologie postavené z ega vytvořit z lidí nějaké 100% fungující roboty, kteří by neměli žádné emoce. Ovšem realita je taková, že jsou z lidí po tisíciletí vytvářeni jen psychicky labilní otroci, ve prospěch dané vládní ideologie. Pak se není čemu divit, že jsou někteří lidé k vládní ideologii celkem poslušní, jiní jsou méně poslušní a další i neposlušní… Však největším paradoxem každé vládní ideologie jsou samotní vládci, kteří především sami vlastní vydané zákony porušují.

Superego

Superego vnímám jako jasné pochopení a dodržení mužské i ženské přirozenosti, která následně funguje v harmonii s uměle vytvořeným chováním. Superego je systém uvnitř člověka, který žije v neporušené harmonii duše (přirozená akce i reakce) s doplněnou psychikou (uměle vytvořená akce a reakce), která je postavená jen na pozitivních myšlenkách i činech. Superego postrádá jakékoli myšlenky sobecké, mocenské, nadřazené, násilné či válečné, stejně tak nelidské činy vyplývající z těchto neblahých myšlenek atd. Jedná se tedy o 100% POCHOPENÍ SAMA SEBE, POCHOPENÍ DRUHÝCH I DĚTÍ, POCHOPENÍ DRUHÉHO POHLAVÍ A POCHOPENÍ ŽIVOTNĚ DŮLEŽITÉHO CELKU. Pokud by v našem chování převládala výhradně složka superega, civilizace by žila v celkové harmonii s přírodou, stejně jako by žena žila v harmonii s mužem i s dítětem, muž by žil v harmonii s ženou i s dítětem a ve své podstatě všichni žijí v harmonii se všemi.

Zjednodušeně se dá říci:

Id není nic jiného než lidská přirozenost, kterou nám vytvořila sama evoluce stejně jako každému jinému biologickému tvoru. „Garantem“ dodržování přirozených zákonů i zákonitostí (vláda přirozené hierarchie) je vždy jen fyzická síla, tedy systém potravního řetězce, který zajistí každému tvoru přirozenou svobodu i přirozené životní jistoty. Ego není nic jiného než prezentace ideologického potlačení lidské přirozenosti, tedy nepochopení lidské přirozenosti v drtivé většině detailů v daném a přirozeném celku. Zároveň je ukázkou nepochopení následného nepřirozeného, tedy uměle vytvořenému chování, kterému se člověk musí podřizovat. Dobro pro jednoho, je vesměs zlo, pro drtivou většinu lidské populace, jinak řečeno, bohatství pro jednoho, je dílem chudoby pro většinu. Ego vytváří společenský systém, ve kterém se jedinci šplhají na vrchol pyramidy po zádech svých bližních, přestože je na vrcholu dané společenské pyramidy již z logiky věci místo jen pro pár sobeckých šplhavců, kteří se pak honosně dají nazvat vyvolenými, mocnými, úspěšnými či celebritami. Ego se projevuje i prostřednictvím pocitů lásky, jenže láska vycházející z ega má vždy nějaký přívlastek. Mateřská láska, mocenská láska či láska ke sportu, láska k vědě, láska k hudbě atd. Biblicky řečeno. Ego není nic jiného než uměle vytvořená psychika, tedy „zhmotněná“ lidská nevědomost a násilné chování, které z této nevědomosti logicky vyplývá. Co je tedy skryto nebo co by mohlo být skryto za významem slova superego? Když je něco super, tak je to logicky vždy lepší než něco obyčejného nebo něco standardního. A když se jedná o význam slova ego, tedy o význam slova psychika, tak význam slova superego musí být něco jako „super psychika“. A „super psychika“ se dá také chápat jako „super“ idea – Platónova idea nejvyššího dobra (Störig, 2007), nebo jako „super“ pochopení - absolutní pochopení (Voltaire, 1931) anebo jako „super“ tao – Tao (Lao-C´, 2008). A tyto myšlenky se dají společně nazvat „super“ láskou, kterou jasně popisuje ranně křesťanský text zachycený v Bibli (1. Korintským 13:1 – 13:13), který jednoduše a zcela pochopitelně definuje, jak má láskyplný člověk žít. (viz. má Seminární práce z předmětu Vybrané otázky z obecné psychologie, téma: Láska)

Z tohoto textu tedy logicky vyplývá, že: Superego = LÁSKA BEZ JAKÉHOKOLI PŘÍVLASTKU

K první části svého pojednání o Freudových myšlenkách bych dodal, že díky myšlenkám našich moudrých předků i současných psychologů jsem přesvědčen, že na každého člověka stačí pohlížet jen ze dvou rovin, které vždy fungují ve vzájemných vztazích, souhře a součinnosti. Jelikož v těchto dvou pohledech na člověka je obsaženo vše. Všechny odpovědi na případné otázky o lidské psychice (uměle vytvořené chování) a lidské duši (přirozeně vytvořené chování). Jinak řečeno, v těchto dvou pohledech nalezneme všechny odpovědi o jakémkoli lidském chování či mezilidských vztazích. Při posuzování psychicky nevyrovnaného člověka jsou základem tyto dvě roviny, ze kterých nám zcela jasně vyjde pravdivá analýza psychiky daného jedince:

  • biologická, tedy přirozené chování – 100% pochopení vlastní přirozenosti.
  • psychická, tedy uměle vytvořené chování, tedy chování láskyplné – 100% dodržení zákonů lásky.

Co jsem tím chtěl říci? Odpovědi jsou obsaženy v textu, který jsem upravil podle originálu - Galatským 5:16 – 5:26.

„Chci říci: Žijte z mocí lásky a nepodlehnete tomu, k čemu vás táhne vaše přirozenost. Touhy lidské přirozenosti směřují proti lásce a láska proti přirozenosti. Jde tu o naprostý protiklad, takže děláte to, co nechcete, aniž to kolikrát tušíte. Dáte-li se však vést láskou, nejste už pod zákonem. Skutky lidské svévole, kde není zastoupená láska, jsou zřejmé: sobeckost, domýšlivost, ziskuchtivost, rozbroje, podvody, lži, povýšenost, poníženost, podlost, hádky, žárlivost, vášeň, rozkoly, závist, opilství, nestřídmost a násilí všeho druhu díky nespravedlivým zákonům a nesmyslným ideám. Znovu opakuji, že ti, kteří takové věci dělají, nevědomě podporují, či na ně jen myslí, nebudou nikdy šťastní, jelikož se jim láska vždy vyhne. Budou celý život zažívat rozporuplné pocity. Pocity lásky a pocity nenávisti, pocity uspokojení a pocity odmítnutí, pocity moci a pocity bezmoci, pocity síly a pocity slabosti, stejně jako nikdy nekončící pocity strachu, které vždy budou převyšovat nad pocitem bezpečí. Ovocem lásky je jen a jen láska. A kdo je řízen jen láskou, ten už má vše a nic mu nechybí. Žije jen samou radostí a štěstím, je trpělivý a dobrosrdečný. Lásku vždy brání i svým životem, jelikož je daleko dražší než jeho život a proto je vždy věrný jen a jen lásce. Naopak ti, které neřídí láska, jsou pod zákonem, přestože žijí třeba v palácích a jedí se zlatých talířů. Sami se ukřižovali, jak svými vášněmi a touhami, tak i svou chamtivostí, ziskuchtivostí a nelidskostí. Chcete-li žít jako lidé tak se učte lásce a pak vás bude řídit sama. Jinak budete řízení jen touhou po moci, slávě a penězích. Proto je zbytečné se honit za pomyslnou slávou a mocí, stejně jako pomyslnou svobodu a pomyslným úspěchem, tam láska není a nikdy nebyla.“

Tímto textem zároveň navážu na druhou část svého úkolu, jelikož můj názor, tedy mé přesvědčení podporuje i Freud ve svém díle Nespokojenost v kultuře, které dokončil devět let před svou smrtí. Z tohoto díla je jasné, že Freud nebyl pouze lékařem či zakladatelem psychoanalýzy, byl rovněž filozofem zabývajícím se historií a životem kolem nás, díky čemuž byl schopen pochopit člověka mnohem lépe, než řada jeho současníků i následovníků. Podle samotného Freuda (1998, str. 5) "jen nemnozí dokáží přehlédnout lidské konání v celém rozsahu, čím méně však člověk ví o minulém a současném, tím nejistější bude jeho úsudek o budoucím." Touto myšlenkou Freud poukazuje na nutnost porozumění principům celého současného světa, stejně jako nutnost pochopit člověka od svého prvopočátku, což je základní předpoklad pro lepší pochopení podstaty budoucnosti každého člověka.

Freud se zabýval pochopením principu fungování civilizace a dospěl k myšlence, že "kultura je něco, co bylo uloženo zdráhající se většině menšinou, která se dokázala zmocnit donucovacích prostředků" (Freud, 1998, str. 6). Z předchozího je zřejmé, že přemýšlel nad společenským zřízením, které působí na člověka velmi negativně a viděl, že společnost nejde správným směrem, jak doložil další myšlenkou: "kulturní zařízení se mohou udržet pouze jistou mírou nátlaku, lidé totiž nepracují dobrovolně rádi a argumenty nic nezmohou proti jejich vášním" (Freud, 1998, str. 8)

Z těchto myšlenek můžeme usuzovat, že Freud zřetelně vnímal nesmyslnost konání lidské civilizace. Freud jistě viděl, že mnozí mají svůj životní smysl v nesmyslných hodnotách, aniž by si uvědomovali, že je nikdy nedokážou naplnit. Nenaplnění životního smyslu a všudypřítomné a násilné směrování směrem, který zvolila menšina žijící v blahobytu, ovlivňují přirozené lidské chování již od novorozeneckého věku. Dokonce by se dalo říci, že jsme nesmyslně násilnou kulturou ovlivňování již od prenatálního věku.

Zároveň Freud nevnímal většinovou populaci jako viníky za své chování, ale musel být přesvědčen, že: "neochota lidí pracovat na společném díle neplyne z vrozené neochoty k práci, ale je pouhým následkem chybných kulturních zařízení, jejichž působením se lidé stali zatrpklými, mstivými a nepřístupnými" (Freud, 1998, str. 8) V myšlenkách Freuda můžeme zcela jasně vidět, že nesoudil jednotlivce a nesvaloval na nikoho vinu. Jako špatný viděl celý systém, ve kterém žijeme a který vnímal jako velice škodlivý na psychiku člověka.

Freud (1998, str. 7) v úvodu svého díla položil otázku, zda "je možné nově uspořádat lidské vztahy, vzdát se nátlaku a potlačování pudů, aby se lidé nerušeni sváry mohli věnovat získávání a užívání statků." Jinak řečeno, kladl si otázku, zda by lidé byli schopni konečně se domluvit a společně se dělit o přírodní bohatství, které je zde připraveno pro všechny živé tvory. Jestli by byla celá společnost schopna žít bezstarostně tak, jak to dokážou např. "primitivní" kmeny v Amazonii? Bylo by pak nutné vzdát se výdobytků civilizace a vrátit se zpět "na stromy", aby člověk opět zažíval duševní klid?

Freud přemýšlel nad řešením a ve své podstatě i na řešení přišel. Měl ideu, že: "nové generace, vychované s láskou a v úctě k myšlení, které poznají zavčas dobrodiní kultury, budou k ní mít jiný poměr, budou ji považovat za svůj nejvlastnější majetek a budou pro její uchování ochotny přinášet potřebné oběti v práci i uspokojování pudů" (Freud, 1998, str. 8)

Freud mluvil o "obětech", přesto slovo oběť mohlo mít zcela jiný rozměr, než jak může být všeobecně chápáno. I domorodé kmeny v Amazonii totiž pro blaho jejich kmene přinášejí "oběti", které jedinečným způsobem ztvárnila americká autorka Jean Liedloffová ve své knize Koncept Kontinua, když popisovala činnosti kmene Yequánů: "Všichni dělali stejnou práci, všichni trpěli námahou a bolestí… Indiáni netušili, že by mohli volit něco jiného než mimořádně veselý stav mysli, a užívali si kamarádství. Navíc si nekazili předcházející dny uměle vyvolávaným strachem." (Liedloffová, 2007, str. 28)

Domorodé kmeny na svém veselém a přátelském chování jasně dokladují, že Freudova teorie fungování společnosti bez nátlaku a strachu může fungovat, ovšem za zcela jiných podmínek, než je tomu doposud v "civilizovaném" světě. Co nám tedy zanechal Freud? Na základě prostudování Freudova díla může každý čtenář vidět, že se Freud nezaměřuje pouze na pochopení fungování jedince, ale přemýšlí nad fungováním celé společnosti. Přidal se tak k slavným velikánům historie lidstva, kteří poukazovali na nutnou změnu, kterou musí lidstvo prodělat, aby mohly žít už od malička všechny děti a jejich maminky šťastně a spokojeně.

Jiddu Krishnamurti „Není zdravý způsob, jak žít v nezdravé společnosti“

Goethe „Nikdo není tak beznadějně zotročen jako ti, kdo si myslí, že jsou svobodní."

Lao-C´ „Hromadění bohatství a moci zotročuje a vede ke ztrátě svobody a plodí násilí, které vždy vede k pochmurným koncům."

. Sokrates „Existuje jen jedno dobro a to je poznání. Existuje jen jedno zlo a to je nevědomost.“

Hippokrates „Lidské zákony jsou špatné, protože pocházejí od lidí, kteří jsou vedeni touhou po moci. Přirozenost je vždycky dobře, protože ve všem vystačí všemu. Proto se zákony mění, aby zkusily napodobovat přirozenost.“

Hippias „Lidský zákon, tyran lidí, dopouští se mnohých násilností proti přirozenosti.“

Werich "Když už člověk jednou je, tak má koukat aby byl. A když kouká, aby byl, a je, tak má být to, co je, a nemá být to, co není, jak tomu v mnoha případech je."

Freud zároveň poukázal i na to, že takové lidské masy dosud v žádné kultuře neexistovaly, což bylo podle Freuda (1998, str. 8) způsobeno tím, že: "ještě žádná kultura nedokázala tímto způsobem již od dětství lidi ovlivňovat." Ptal se sám sebe, "odkud se vezme množství vynikajících, neomylných a nesobeckých vůdců, kteří by se museli stát vychovateli budoucích generací?" (Freud, 1998, str. 8)

Na závěr mé práce bych dodal jeden fakt. Samotné citace druhých nic nevypovídají o vlastním úsudku, ale pouze o dovednosti číst. Navíc bohužel čím méně chápeme, tím více musíme citovat druhé, aniž bychom rozuměli hloubce toho, co citujeme. Naopak čím více chápeme, tím méně citujeme, přesto aby nám bylo věřeno, že jsme poctivě studovali, tím více musíme citovat. Stejně tak jako kdybychom psali o tom, na co jsme sami přišli, stejně by nám nebylo věřeno, jelikož zatím nedisponujeme žádnými akademickými tituly v daném oboru, který studujeme. Jeden tudíž cituje z důvodu vlastní nevědomosti, druhý z důvodu nutnosti. Přesto hranice mezi tím je velmi tenká a mnohdy ten, který myslí, že rozumí svému konání, nemusí být až takový odborník. Proto má práce možná nebude uznána, jelikož jsem jí pojal tak, jak jsem jí pojal, uvidím. Přesto při zamítavém stanovisku velice rád vypracuji práci novou, ale už podle zásad bezmyšlenkového či frázovitého citování druhých.

Moc děkuji za krásné téma Milan Studnička

Použitá literatura:

Liedloffová, J. Koncept kontinua. Praha: DharmaGaia, 2007
Krishnamurti, J. Krishnamurtiho čítanka. Olomouc: Votobia, 1999
Freud, S. Nespokojenost v kultuře. Praha: nakladatelství Hynek s.r.o., 1998
Lao-C´. Tao Te Ťing - Kniha o TAO a Cestě ke Ctnosti, Ostrava: Fontána 2007
Blecha, I. Filosofie, Olomouc: nakladatelství Olomouc, 1998
Störig, H., Malé dějiny filosofie. Kostelní vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2007
E. Kohák, Člověk, dobro a zlo: kapitoly z dějin morální filosofie. Praha: Ježek, 1993
Voltaire, Micromégas. Praha: Synek, 1931

 

Lepší firma s.r.o.

Vinohradská 2029/124, 130 00 Praha - Vinohrady, kurzy@lepsi-firma.cz