Umění se rozdělit

Láska je dokonale jednoduchý a pravdivý systém, jak se o vše podělit, rozdělit či zanechat každému jeho přirozený životní prostor.
Milan Studnička

 

Kdo se umí o vše podělit, ten se umí i všeho vzdát.
Aneb, jak je psáno ve starých knihách:
„Vzdej se všeho a bude ti přidáno.“

Kdo se umí o vše podělit, ten v sobě najde tu lásku, kterou se za celá tisíciletí podařilo najít jen málokomu. Zeptáte-li se tisíce lidí, co je to láska, dostanete tisíc různých odpovědí. I to je známka skutečnosti, že lidé lásce vůbec nerozumí, přestože o ní každodenně mluví, píší nebo zpívají. Pak se stačí podívat do rodin, společnosti i do celého světa, na neutichající podvody, lži, války a všudypřítomné násilí. Všichni tak mohou jasně vidět, že je pro nás láska pouze prázdné, nic neříkající slovo. Jak totiž říkají staří mistři, kdo se proti násilí nepostaví, je stejný jako ten, kdo násilí koná. Přesto kdybychom byli pozornými a pokornými žáky našich moudrých předků a kdybychom žili myšlenkami, které nám tito lidé zanechali, pochopili bychom lásku naprosto jasně, jelikož má svá jasná pravidla i zákonitosti. Díky tomuto poznání bychom si navíc uvědomili, že můžeme lásku definovat i díky přírodním vědám, které pracují jen s logikou funkčnosti a konstantní pravdy. Pravda a logika skutků, činů, akcí či reakcí vycházejících z konstantní pravdy se totiž dají samy o sobě definovat jako soukolí systému absolutní lásky.

Když zalistujeme knihou historie civilizace, můžeme objevit, že se dá láska definovat jako systém nejvyššího etického dobra (Platon), systém absolutního pochopení (Voltaire), systém tao (Lao-C´), systém vesmírného koloběhu anebo systém koloběhu přírody. Na základě vlastního žití můžeme pochopit, že je láska systémem pravdy, systémem logiky funkčnosti, systémem přirozené akce a přirozené reakce (principy přírodních věd), systémem „Boží lásky“ (podle křesťanů), systémem zachování přirozené lidské svobody a přirozené svobody všeho a všech (podle přirozeně stanovených dispozic), a přesto se vždy dostaneme k jedné a té samé myšlence:

Láska je dokonale jednoduchý a pravdivý systém,
jak se o vše podělit, rozdělit
či zanechat každému jeho přirozený životní prostor.

Milan Studnička

Láska je systémem společného žití, ve kterém vše patří všem živým organismům na této planetě. Láska je systém, ve kterém není místo pro soudce ani souzené, otroky ani otrokáře, bohaté ani chudé, stejně tak odmítá veškeré ideologie i náboženství.

Na druhou stranu, každý ideologický systém můžeme definovat jako systém dobra i zla, systém pravdy a lži, systém lásky a nenávisti, systém odpuštění a neodpuštění, systém odměny a trestu, systém spravedlnosti a nespravedlnosti, systém bohatých a chudých, systém ekonomie dobra i zla (Tomáš Sedláček), systém moci a bezmoci… a tento systém každodenně jasně ukazuje i životní REALITU:

Každá ideologie je velice složitý, sobecký a nesmyslně násilný systém. Počínaje ideou člověka lovce, později člověka hospodáře, přes ideologii otrokářskou, feudální, kapitalistickou, socialistickou, konče (zatím) ideologií zastupitelské demokracie.

„Není zdravý způsob, jak žít v nezdravé společnosti“
Jiddu Krishnamurti

Každý ideologický systém je a vždy byl nesmyslným systémem dvou protichůdných životních REALIT. Realitou chudých a bohatých, realitou bezvýznamných a významných, realitou bezmocných a mocných, tedy realitou pravdy a lži, dobra a zla…

Existuje jen jedno dobro a to je poznání.
Existuje jen jedno zlo a to je nevědomost.

Sokrates

A KAŽDÝ lidský jedinec, aniž to tuší, pak sám v sobě žije dvojím životem. Zatímco současní psychologové nazývají tento stav schizofrenií, naši láskyplní předkové definují tento stav jako nevědomost.

Nevědomost není nemoc, ale jen zmanipulovaná mysl.
Láska není cit, ale jen očištěná mysl od všech lží.

Milan Studnička

Díky všem ideologickým systémům má KAŽDÝ člověk dobré i špatné myšlenky pramenící z vlastní nevědomosti. A je-li psáno KAŽDÝ člověk, pak jakékoli odborníky a vědce nevyjímaje.

Kdo se přidá k jakékoli víře či ideologické straně,
vytvořil si nepřátele a sám se nepřítelem stal.
Kdo se přidá na stranu lásky, je přítelem všech,
přestože jej každý ideolog i věřící může pokládat za svého nepřítele.

Milan Studnička

Proto můžeme říci, že KAŽDÝ člověk dělá dobré i špatné skutky, dobrá i špatná rozhodnutí či rozhodnutí spravedlivá i nespravedlivá anebo moudrá a nesmyslná. Jednou z pozice své moci a jindy z pozice své bezmoci.

Spravedlnost jako instituce je ze své podstaty už v základu nespravedlivá.
Vždy bude na jedné straně údajná spravedlnost
a na straně druhé zase údajná nespravedlnost,
protože všechny nefunkční ideologie vytvořil člověk,
který před dávnými lety opustil systém lásky.
Milan Studnička

Když se zamyslíme nad dosavadním textem, dalo by se usoudit, že by s tímto názorem mohl souhlasit v podstatě každý člověk. Už jen z jednoduchého obecně známého rčení, že žádný člověk není dokonalý. Naopak v přírodě je vše přirozené vždy jen dokonalé, nezávisle na tom, co si o tom myslíme. Otázka tedy zní:

Co se stalo, že jediný živočišný druh - člověk - se stal nedokonalým, nevědomým, schizofrenním, vysoce vzdělaným a inteligentním, přestože byl původní člověk dokonalý jako každý jiný nevzdělaný a „hloupý“ živočich?

Odpověď je v podstatě velmi jednoduchá, a právě pro svou jednoduchost může být pro mnohé až nepochopitelná, neuvěřitelná či nestravitelná. A protože ve světě uměle vytvořených idejí a ideologií, ve světě nefunkčních kvantitativních metod v humanitních vědách není akceptována jednoduchá odpověď zakládající se na pochopení podstaty pravdy, musí být tato zcela jednoduchá odpověď napsána trošičku obšírněji.

Svou odpověď na otázku: „PROČ jsme se stali nedokonalými?“ založím na primární otázce: Dorozuměli se původní lidé, tedy sběrači potravy, v té době, kdy byla jejich komunikace pouze na úrovni zvuků, pohybů těla či gestikulací? Odpověď zní: Domluvili, jelikož se takto v přírodě domlouvá vše živé. Každý jednotlivý živočich má svou „řeč“, které společně rozumí. Stejně jako všichni živočichové se navzájem chápou a vědí, co může jeden od druhého čekat. Jejich život je postavený na pochopení jednoduché akce, kterou přijímají z vnějšku a jejich následné reakce, která je vždy správná a dokonalá – tedy přirozená. Na tomto poznání můžeme postavit tvrzení, že vše, co se odehrává v přírodě (bez zásahu člověka), je vždy absolutně dokonalé.

Můžeme tedy spolehlivě říci, že příroda funguje na bezmezné poslušnosti k láskyplným přírodním zákonům, které jsou pro každého živého tvora ve všem dokonalé a „spravedlivé“. V přírodě není soudce ani viníka, není podvodu ani lži, není násilí ani krutosti. Vše funguje pouze na jasných pravidlech, které všichni dodržují bez výhrad. Navíc má každý v těchto zákonech svou nezastupitelnou roli, jelikož jsou všichni závislí na všech.

V přeneseném slova smyslu můžeme tedy říci, že příroda funguje na jednoduchém principu absolutního pochopení (Voltaire). Všichni si se všemi rozumí, a zároveň všichni žijí svou přirozenou akcí i reakcí. Tento systém můžeme nazvat i systémem Platonovy etiky nejvyššího dobra, systémem tao (Lao-C´) či absolutní láskou. Ano, tou láskou, o které mluví křesťané, jejichž jediným Bohem je v Novém zákoně samotná láska – „Boží láska“.

A jaká je tedy příčina nevědomosti, či „nemoci“ schizofrenie civilizovaného člověka:

Není podstatné, co všechno se událo a kolik let uběhlo, než se ze sběrače potravy stal lovec. Přesto je tato skutečnost pravou příčinou, důvodem a počátkem lidské nevědomosti či „nemoci“ schizofrenie. Přechod ze sběru na lov zapříčinil odloučení od přírody, nedodržení jejich láskyplných zákonů, zbožštění člověka nad vše živé a nadřazenosti jeden nad druhým. Díky přechodu na lov se začala rozvíjet nezdravá, nevědomá schizofrenní civilizace.

Lovec opustil jednoduché principy absolutního pochopení všeho a všech, jelikož opustil své místo v přírodní zákonitosti. A tímto byl postaven před problém, který nedokázal od prvopočátku lovu až do dnešních dní vyřešit. Protože opustil přirozené a tedy dokonalé zákony, které měl bez výhrad poslouchat, neměl nic, čím by se měl řídit. Díky lovu se mu úplně rozpadla přirozená hierarchie lidského společenství, ve které měl každý jedinec svou přirozenou „funkci“, své přirozené místo, svou přirozenou svobodu sběrače potravy. Došlo tedy k totálnímu rozkladu jeho vnitřního systému, došlo k celkové devastaci soudržnosti skupiny atd. Proto si musel vytvořit zákony vlastní, nepřirozené, tedy nedokonalé a nefunkční. Zákony, které „lovec“ neustále vytváří a „zdokonaluje“ až do dnešních dní. Lovec tak musel uměle vytvořit pravidla, která mu nebyla dána z jeho prapůvodní podstaty, na což před mnoha staletími poukazovali i Hippokrates či Hippias.

Lidské zákony jsou špatné, protože pocházejí od lidí, kteří jsou vedeni touhou po moci.
Přirozenost je vždycky dobře, protože ve všem vystačí všemu.
Proto se zákony mění, aby zkusily napodobovat přirozenost.
Hippokrates

Lidský zákon, tyran lidí, dopouští se mnohých násilností proti přirozenosti.
HIPPIAS

V čem je tedy ten zásadní problém? V teplých krajích, v našem přirozeném prostředí, byla pro lidského sběrače nepřeberná hojnost jídla a všeho, co potřeboval ke svému přirozenému životu. Proto se neuměl, ani nemusel o nic dělit. Nemusel o něco usilovat ani si něco zasloužit svou prací… Co našel, to snědl. Měl žízeň, napil se. Chtěl spát, šel spát… Stále žil jednoduchým principem absolutního pochopení akce a následné reakce, což je smyslem života všeho živého pro zachování druhu a plynulého koloběhu přírody.

Ale jako lovec i hospodář už nikdy nenašel systém, jak se rozdělit tak, aby byli všichni se vším spokojeni. Jak se rozdělit spravedlivě, jak posoudit, kdo si co zaslouží, kdo má dostat to či ono. Díky všem těmto problémům vytvářel zákony, umělé hierarchie, systémy zásluh a ocenění, systémy majetných a nemajetných, systémy otroků a otrokářů… (přestože pro zachování systému lásky musí vždy všechno patřit všem) Jenže tyto změny vytvářely další a další problémy, které se zase snažil řešit dalšími a dalšími zákony, nařízeními, represemi i válkami. A tento zhoubný a krutý koloběh stále narůstajících a nevyřešitelných problémů můžeme pozorovat až do dnešních dní.

Principy nevědomosti, principy schizofrenie, které člověk vytvořil před statisíci lety, platí do dnešních dní, jen nabraly obřích rozměrů, které nedokáže akceptovat už ani naše planeta. Bohužel, tento stav vždy viděli pouze ti, kteří žili láskou. A přestože je řešení velice jednoduché, vždy se najde dostatek těch, kteří budou hovořit o jeho nereálnosti a nesmyslnosti. A stačí jen tak málo:

Stačí se jen konečně začít dělit všichni o všechno… (vše živé nevyjímaje) Stačí jen vytvořit ve všech sférách lidské civilizace poslední ideologický systém přímé demokracie, díky kterému může lidstvo nabrat opačný kurs směrem k systému absolutní a přirozené lásky, ve kterém už není místa pro žádnou ideologii a její zákony.

Člověk s materiálním bohatstvím, ani ten, který má bohaté znalosti a víru,
nikdy nepoznají nic jiného než tmu a budou šířit nepokoj a utrpení.

Jiddu Krishnamurti

Kdo se nebude bát přiznání,
že každá ideologie vždy vytváří jen systém
násilí, krutostí, lží a válek,
může dojít k poznání absolutní lásky.
A když se lidstvo nebude bát přiznání,
že každá ideologie bere lidem lidskost, svobodu a lásku,
má možnost změnit kurz své zničující cesty
jak v rodinách, ve společnosti, tak i na celém světě.
Pak teprve lidstvo pozná, že pouze systém lásky může stvořit
dokonalou harmonii mezi civilizací a přírodou.

Milan Studnička

 

Lepší firma s.r.o.

Vinohradská 2029/124, 130 00 Praha - Vinohrady, kurzy@lepsi-firma.cz