Všichni jsme lidé

 

Každý z nás má jiný způsob obživy a každý má jinou životní úroveň. A podle životní úrovně také často řadíme sebe a ostatní do nějakého pomyslného žebříčku úspěšnosti a důležitosti. Politik se může vidět jako ten nejdůležitější, protože rozhoduje o životech ostatních, sportovec či umělec může být pyšný na to, že v dnešním světě plném starostí přináší ostatním zábavu, policista zase na to, že hlídá klid a pořádek. Žena v domácnosti se může cítit nedoceněna za tvrdou práci, kterou podporuje svou rodinu, stejně jako nezaměstnaný, který desítky let pracoval v jednom podniku jako specialista a teď je ponižován tím, že musí prosit o sociální dávky. Obchodníci mohou být namyšlení, protože dělají práci, na kterou by si většina lidí netroufala.

Proč si každý z nás myslí, že zrovna ten náš osud je ten nejtěžší? Proč každý z nás považuje tu svou práci za tu nejdůležitější? Copak není majitel firmy závislý na nezaměstnaných, protože jinak by musel své zaměstnance více platit, protože kdyby odešli, neměl by za ně náhradu? Zrovna tak je závislý na každém svém zaměstnanci, protože jinak by ho asi nezaměstnával. Copak není policista závislý na ostatních, kteří jej živí svými daněmi? Copak není umělec závislý na tom, kdo si koupí lístek do jeho divadla či do kina na film, v němž hraje?

Obchodník je snad ten nejzávislejší ze všech. Nemohl by mít co prodávat, kdyby předtím jeho produkty někdo nevytvořil. Co by si počal se svým produktem, kdyby se nenašel někdo, kdo si jej pořídí?

Ať už je naším zdrojem obživy cokoliv, ničeho bychom nedosáhli bez ostatních, všichni jsme závislí na všech. Naše pohodlí je vykoupeno těžkým strádáním jiných, kteří často žijí na jiném konci světa. Těžko si při naší honbě za pohodlím uvědomujeme, že existují lidé, kteří umírají ve válkách. Ve válkách, kde válečná kořist často napomáhá k našemu pohodlí. Těžko si uvědomujeme, že jsou lidé, kteří umírají hlady nebo na nemoci. Tito lidé se v ničem neliší od nás, stejně jako my milují své rodiny, stejně jako my touží po normálním klidném životě. Na rozdíl od nás mají minimální možnosti se svým životem něco udělat.

Přesto nám tito lidé mohou dát mnohem víc, než my jim. Mohou nám nastavit zrcadlo našich duší. Jak podstatné pro naše životy je při pohledu do tohoto zrcadla to, jaká profese je důležitější? Jakou váhu má to, jestli poletíme na dovolenou do Řecka nebo Thajska, jestli budeme mít jednu nebo dvě dovolené? Jak podstatné je, jaké a za kolik koupíme svým blízkým vánoční dárky?

Není ten pravý čas na to uvědomit si, co dělá člověka člověkem? Je snad v historii jediný důkaz o tom, že by bohatství a honba za ním udělala společnost šťastnou? Nemá ani smysl se pokoušet takový důkaz hledat, protože kdyby se to někdy stalo, všichni by jsme o tom věděli a všichni by jsme to chtěli žít.

Milan Studnička

Předchozí článek: Pohled na člověka

 

Lepší firma s.r.o.

Vinohradská 2029/124, 130 00 Praha - Vinohrady, kurzy@lepsi-firma.cz