Význam neurofyziologie pro studium psychologie

 

Je radost kreativně a filozoficky přemýšlet nad daným problémem a nesvazovat se diktátem pouček a definicí. Jelikož nejsem vědec v oblasti neurofyziologie, mohu buď pouze opsat to, co již bylo vyzkoumáno a napsáno a čemu mohu pouze věřit. Navíc mým zájmem je studium psychologie, a proto se mohu nad touto problematikou skutečně zamyslet a podívat se na ni z jiného, ne příliš tradičního úhlu pohledu. Možná se bude někomu zdát, že jsem utekl od tématu, ale opak je pravdou. Velice podrobně se tomuto tématu věnuji.

Přece podle Platona (Störig, str. 124, 2007) myšlenky nemají hranic a já chci dát šanci svým neuronům, aby ukázaly svou sílu v plné parádě. Chci maximálně využít potenciál neuronů své mozkové kůry a zapojit co nejvíce dendritů i axonů, abych se s nimi společnou prací dobral k závěru tohoto zamyšlení. A budu důvěřovat všem typům svých gliových buněk tvořícím podle Atkinsonové (str. 35, 2003) polovinu objemu mého mozku, že zajistí dostatek ochrany, výživy a přenosového potenciálu mým neuronům.

Ani nevím, kolik stovek milionů či miliard nervových buněk právě zapojím, abych se dobral ke konci svého zamyšlení, ale věřím, že budu mít dostatečnou zásobu iontů, připravených proudit iontovými kanály, které jsou tvořeny bílkovinnými molekulami, abych zajistil hladký průběh všech fází akčního potenciálu, tedy veškeré depolarizace, repolarizace resp. hyperpolarizace. Rovněž doufám, že i mé polopropustné membrány propustí pouze ty látky, které propustit mají a nebudou dělat „neplechu“ v mých finálních filozofických závěrech. A zároveň věřím, že i mé synaptické váčky mají dostatek neurotransmiterů, které se poté naváží na mé neuroreceptorové molekuly, aby celý proces přenosu vzruchů mohl probíhat podle vědecky potvrzených pravidel.

Jako student psychologie jsem postaven před úkol, napsat tři normostrany z velice zajímavé oblasti neurofyziologie. Abych se mohl zamyslet nad svou prací a stanovil si i postup, musím si jasně definovat cíl. Takže jaký má tato práce cíl a tudíž i smysl? Je cílem zadaného úkolu přijít s novým řešením neurofyziologických procesů? Těžko, jelikož vědecké týmy zkoumající tento fenomén mají přede mnou mnohaletý náskok a já se mohu od nich pouze učit. Je tedy cílem daného úkolu popsat jen to, co je již popsáno někde jinde? Taky nemyslím, jelikož tím bych docílil pouze toho, že bych jen odprezentoval svou schopnost číst, a rovněž i psát. Je tedy cílem daného úkol získat jen zápočet, tak důležitý pro další studium? Také ne, jelikož psát něco pouze kvůli zápočtu by v mém případě značně snižovalo motivaci se skutečně nad prací zamyslet. Je tedy cílem daného úkolu zajistit, abych se donutil vůbec otevřít knihy a učebnice. V mém případě to zase není cílem, jelikož já studuji proto, že studovat chci a ne proto, že mě někdo nutí. Proto si autorů literatury, kterou jsem si k tématu sehnal, velice vážím a ctím závěry, které ve svých textech shrnuli.

Mým cílem tedy je, porovnat součastnou znalost neurofyziologie s tím, co o této disciplíně věděli moudří filozofové, z jejichž díla se zrodila i podstata současné psychologie. Ve svém zamyšlení vidím na jedné straně pozitivní práci vědeckých týmů, zkoumajících člověka do posledního atomu, díky jejichž výzkumu se přišlo na spousty řešení lidských nemocí. Na druhé straně vidím staré filozofy, kteří zcela zjevně porozuměli podstatě člověka i bez elementární znalosti buněk či ganglií. Zamyšlení nad tímto tématem podporuje nepřímo i Ivan Blecha (str. 72, 1998), který popisuje rozdíl mezi západním vědcem a východním filozofem.

„Zatímco evropsky vychovaný badatel považuje za nutné květinku utrhnout, usušit, rozřezat, posléze popsat, zařadit a překreslit, aby se mohla stát součástí vědění o přírodě, východní mudrc zůstane nad květinkou tiše stát, nechá se unést zážitkem, který je vyvolán celkovou situací, v níž květinku spatřil, ucítil a zakusil, a namísto botanické definice vyřkne čtyřverší, a bude-li někdy potřeba, bude umět s květinnou zacházet s takovým porozuměním, že nikdy neublíží ani její celistvosti a kráse, ani svému prvnímu a nejčistšímu zážitku s ní.“

Kladu si tedy otázku, jak mohl Platón bez vědeckého výzkumu porozumět podstatě člověka a podrobně vysvětlit jeho konání? Jak mohl Lao-C´ naprosto jasně popsat pravidla, která musí člověk dodržet, aby zažil duševní klid a harmonii? Z čeho ti lidé vycházeli? Co jim ukázalo cestu do lidské duše?

Jedno staré přísloví zní: „Přes samé stromy, nevidíme les.“ Nedají se tato moudrá slova použít právě pro naše zamyšlení? Nevidí psychologové jen jednotlivé stromy, místo aby se zamysleli nad podstatou celého lesa? Není právě rozbor všech jednotlivých stromů v lese překážkou proto, aby psycholog konečně pochopil podstatu lidské duše a lidského konání jako celku?

S radostí se budu znovu učit veškeré fyziologické procesy, jelikož je to téma nesmírně zajímavé a už před lety mě velmi bavilo, přestože jsem po 12 letech větší část informací zapomněl.

Přesto se neubráním otázce, zdali by souhlasil např. Platón s tvrzením paní Atkinsonové, která tvrdí: „Nejvlastnějším základem i těch nejspletitějších myšlenkových pochodů jsou specifické elektrické a chemické pochody v mozku. Z těchto důvodů můžeme na základě znalostí relevantních biologických procesů pochopit prakticky všechny aspekty chování a duševních funkcí…“

Souhlasili by velikáni jako Voltaire, Sokrates, Platón nebo Lao-C´ s tím, že nám poznání všech chemických a elektrických zákonitostí zpřístupní pochopení lidské duše? V křesťanské tradici se píše, dej každému, co mu patří. A přestože věřím všem procesům, synapsím a neurotransmiterům, jak mi jejich znalost pomůže v překonání strachu v situaci, když přijdu o práci? Přestože porozumím gangliím, depolarizacím a významu acetylcholinu, jak mi to pomůže s vyrovnáním se úmrtí svého dítěte? Přestože porozumím všem pochodům v CNS, jak mi to pomůže v situaci, kdy mi exekutor zabaví majetek? A není tedy neurofyziologie spíše vědou vhodnou pro studium medicíny? Jinak bych se musel ptát, kdo mi nastaví správný poměr všech neurotransmiterů nebo iontů, abych tyto situace zvládnul, když sám nejsem odborníkem na neurofyziologii? Stejně tak bych se musel zeptat, dokáží si specialisté na neurofyziologii pomoci sami sobě v kritických situacích díky své vědě? A poslední otázka, která mě k tomuto tématu napadá. Kdo tyto poměry chemických látek v těle nastaví dalším šesti miliardám lidí, o kterých je obecně známo, že jsou každý jedinečným originálem?

Znali filozofičtí velikáni naší historie veškeré chemické a elektrické procesy v lidském těle? Neznali. Přesto je jejich odkaz pochopení lidské duše stále platný…

Jaký je tedy výsledek mého zamyšlení? Velice rád se budu učit všechny tělesné procesy v lidském těle, přesto nejsem zcela přesvědčen, že mi porozumění těchto procesům usnadní pochopení sebe samého.

Milan Studnička

Děkuji za krásné téma a omlouvám se za jeho jiné uchopení. Velmi si vážím veškerých věd a s radostí se pustím do studia neurofyziologie, jelikož mě toto téma velice, velice baví.

Použitá literatura:

Atkinson, R. Psychologie. Praha: Portál s.r.o., 2003
Orel, M., Facová, V. Smyslové funkce. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2007
Blecha, I. Filozofie. Olomouc: Nakladatelství Olomouc, 1998
Störig, H. Malé dějiny filozofie. Kostelní vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2007
Orel, M., Facová, V. Základy stavby a funkce nervového systému. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2007
Homola, M. Dějiny psychologie. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 1992

 

Lepší firma s.r.o.

Vinohradská 2029/124, 130 00 Praha - Vinohrady, kurzy@lepsi-firma.cz